Dvořák Štěpán

Ultramaratonec a extrémní sportovec

Upozornění

Od ledna do srpna 2017 mě kvůli technické chybě na emailu nechodily bez jakéhokoli upozornění některé emaily.
Omlouvám se všem, kteří mě psali, a já jim kvůli této chybě neodpověděl. Již vše funguje.

Poslední výzva

Přejel jsem na kole 606 km přes celou Českou republiku z nejzápadnějšího do nejvýchodnějšího bodu ČR za 23 hodin a 15 minut
Přeplaval jsem celou přehradu Lipno v délce 34 km za 15 hodin

Poslední závod

Na závodě Brněnský masakr 2017 (běh 63 km a 2180 převýšení) jsem se umístil na 6. místě
Na Mistrovství České republiky v běhu na 100 km 2017 jsem s časem 8 hodin a 38 minut umístil na 6. místě

Historie

V rodině jsme dlouho neměli auto, takže ho jako dopravní prostředek nahrazovalo kolo. Kamkoli jsem se potřeboval dostat, většinou jsem jel na kole. Zcela přirozeně jsem tedy hlavně trénoval cyklistiku. Ještě na základní škole jsem pár let jezdil závodně na kole za třebíčský oddíl A JE TO, ale moc mě to nebavilo, hlavně kvůli nepříliš přátelskému kolektivu, který byl složen z převážně starších závodníků.

Vodní záchranná služba

Největší sportovní rozmach u mě začal, když jsem se stal členem Vodní záchranné služby ČČK Třebíč. Hned od prvních plaveckých tréninků jsem totiž zjistil, že jsem rychlejší a vytrvalejší než ostatní. To mě dost motivovalo trénovat ještě více. Úsilí se vyplatilo, protože v období, kdy jsem chodil na třebíčské gymnázium, jsem jezdil po různých záchranářských závodech, včetně mistrovství republiky, kde jsem pravidelně obsazoval vrchní příčky. U vodních záchranářů jsem se zároveň zdokonalil i v jiných odvětvích, jako třeba ovládání plavidel, potápění, lezení nebo první pomoc. Tyhle všechny sporty mě od té doby stále baví a věnuji se jim. Jenomže po střední škole, se většina členů rozjela po vysokých školách nebo začala pracovat. Já vstoupil do Armády ČR. Každý týden jsem musel dojíždět a doma byl jen o víkendech. Tím u mě aktivní účast u Vodní záchranné služby téměř zmizela. Ale členem jsme stále i dnes.

Vzpomínky

Moc dobře si vzpomínám že, když jsem byl ještě malý kluk, tak jsem jednou vzal kolo a jel 4 km daleko nad vesnici Mastník. Tam jsem se zastavil a přemýšlel, kam cesta asi pokračuje. Připadal jsem si strašně daleko od domu. Neměl jsem odvahu pokračovat, a tak jsem se vrátil. Hned jsem doma otevřel mapu a zkoumal jsem, kam silnice vede. Jsou tam vesnice Sádek a Rokytnice. Představoval jsem si, jak to jednou na kolo objedu. Mělo by to být necelých 20 km. O několik let později jsem tento 18 km okruh oběhl a shodou okolností jsem před barákem potkal spolužáka, kterému jsem to hned řekl. Byl jsem tenkrát naprosto zničený, že jsem skoro nemohl vyjít schody. Nechápal jsem, jak někdo může uběhnout maraton, který je více než 2x delší. A to jsem zaslechl, že se někde prý běhá závod dlouhý 246 km. Dobrý nesmyl. To přece nemůže někdo uběhnout. O dalších pár let později jsem se plný obav chystal uběhnout svých 100 km. Dnes běhám v kuse stovky kilometrů a plánuji, jak přeběhnu celou Českou republiku. Zajímavý vývoj.

Běhání

A jak je to s tím během? Tuto aktivitu jednou skupinou lidí milovanou a druhou nenáviděnou, jsem nikdy moc nemusel. Zkrátka jsem neběhal. Ale když se třeba ve škole pořádaly nějaké závody, paradoxně jsem se vždy přihlásil na tu nejdelší trať. Poprvé jsem byl tréninkově běhat s otcem, který mě vytáhl ven na popud matky, když mi bylo 19 let a chodil jsem na třebíčské gymnázium. Běželi jsme 6,5 km. Následující 3 dny mě nohy bolely tak, že jsem byl rád, že můžu aspoň chodit. To mě neodradilo a po pár dnech jsem to šel zkusit znova, ale tentokrát sám. Nohy už mě tolik nebolely. A tak jsem postupně přidával na kilometrech.

Závody

Jak přibývaly kilometry, přibývala i rychlost. Začal jsem se tedy zúčastňovat různých menších závodů pořádaných na Třebíčsku, hlavně pak ENVINET Cupu pozdějšího Třebíčského běžeckého poháru. Moc mě to sebevědomí nepřidávalo. Ono když mě předbíhali i opravdu staří chlapi už v důchodu, udělá své. Ale zlepšení bylo vidět, a tak jsem nepřestával. Jezdil jsem i s vojáky na Běžeckou ligu, kde bylo nejpříjemnější, že jsem na dva dny mohl vypadnout z práce a pracovně si zaběhat si u jiné posádky, kdekoli po republice.

První opravdu dlouhý běh

Po 3 letech mého běhání, když mi bylo 22, jsem byl 2 týdny na vojenském cvičení v Boleticích. Každý druhý den jsme měli volno, a tak jsem chodil běhat. Na poslední den jsem si naplánoval 50 km. Zvládl jsem to, ale bolelo to neuvěřitelně. Až později jsem si uvědomil, že to byl můj první ultramaraton. Pak jsem pár let běhal jen kratší vzdálenosti. Stejnou vzdálenost, tedy 50 km, jsem zopakoval až po 5 letech v Krkonoších na preventivní rehabilitaci, na kterou jsme každoročně jezdili jako vojáci.

Rehabilitace aneb jak si dát pořádně do těla

Ano rehabilitace, při tom přesně začalo moje neuvěřitelné nahánění kilometrů. 14 dnů strávených jednou ročně na různých místech po České republice. Byl leden, teploty nad nulou a já jsem v Měříně u přehrady Slapy nevěděl, co dělat. Tak jsem každý den chodil běhat. A každý rok jsem si přidával kilometry, až jsem se dostal přes vzdálenost maratonu uběhnutou každý den. Tenkrát padla znovu i ona padesátka. A tím to začalo. Když uběhnu 50 km, zvládnu víc?. Také jsem si velmi oblíbil Krkonoše, hlavně v létě.

Ultramaratony

Po těchto trénincích jsem zkusil i svůj první delší závod na 61 km - Brněnský masakr 2013, při kterém jsem se umístil na 6. místě. To mě zvedlo sebevědomí a začal jsem častěji běhat delší tratě. A samozřejmě jsem stále přidával kilometry. Padlo 80 km, 102 km, 160 km, 201 km, 230 km, 232 km, 264 km, 300 km i 402 km. Doufám, že tato řada nikdy neskončí.

Zrychlení

I když tyto extrémně dlouhé vzdálenosti běhám pomalým vytrvalostním tempem, zjistil jsem, že jsem zároveň výrazně zrychlil. Na závodech, kde jsem se kdysi umísťoval někde v polovině, nyní bojuji o stupně vítězů. A to už je slušná motivace. Takže když ostatní běhají krátké rychlé úseky a před závodem odpočívají, já si naložím pár maratonů, na závod si doběhnu, a pak se ještě poperu o přední pozice.

Ostatní sporty

Přestože se běh stal mým hlavní sportem, stále se věnuji i ostatním. Mám dobrou vytrvalost, a tak toho využívám při všem. Čas od času tedy zkusím, co dokážu i v jiném odvětví. Absolvoval jsem i pár vícedenních přežití, ale tam značnou část hraje i štěstí a schopnosti ostatních ve skupině. Zajímavou výzvou bylo přejetí celé ČR na kole v délce 606 km pod 24 hodin nebo přeplavání celé přehrady Lipno od Nové Pece až po hraz v délce 34 km.

© Dvořák Štěpán 2016 - 2017