O mně
- Příjmení a jméno: Dvořák Štěpán
- Adresa: Zahraničního odboje 922/25, Borovina, 674 01, Třebíč
- Mobil: +420 732 80 20 40
- Email: dvorak.stepan@off-limits.cz
- Narození: 25. listopad 1985 (34 let)
- Zaměstnání: Podnikový hasič v Jaderné elektrárně Dukovany
- Web: dvorak-stepan.off-limits.cz
- Facebook: facebook.com/Dvorak.Stepan
- Instagram: instagram.com/dvorak.stepan.ultra
- YouTube: youtube.com/DvorakStepan
- Wikipedia: wikipedia.org/wiki/Štěpán_Dvořák
- Garmin Connect: connect.garmin.com/profile/4b018cf4-5495-4b81-8924-893e14bcc4d7
- Strava: strava.com/athletes/dvorak-stepan
- Suunto Movescount: movescount.com/cs/members/member39066-Dvorak_Stepan
- DUV Ultra Marathon Statistics: statistik.d-u-v.org/getresultperson.php?&runner=651091
- Bankovní účet: 210969346/0300
Závodník? Běžec? Ne! Běžecký dobrodruh
Hned na úvod bych chtěl upřesnit, že se zde neprezentuji jako závodník, kterým se ani necítím být. Spíš bych se popsal jako dobrodruh, který se vlastními silami, hlavně tedy běžecky, pohybuje po světě, překonává vlastní rekordy i limity a občas se zúčastní nějakého toho závodu. Své cesty si zaznamenávám a pak je publikuji ve formě článků, fotek a videí.
Vytrvalost
Moje hlavní vlastnost je velká vytrvalost. Té jsem dosáhl pravidelným sportováním, kterému věnuji většinu volného času. Snažím se každý den běhat a kdykoli je to možné, všude se dopravuji běhěm nebo na kole. Když je času málo, dám kratší vzdálenost ale s větší intenzitou. Naopak, když nikam nespěchám, využiji toho a v pohodovém tempu vzdálenost výrazně natáhnu. Nejsem žádný profesionální sportovec, abych trénoval podle nějakého plánu. Řídím se podle mého volného času, nálady, chuti a počasí.
Málo volného času?
Někdy to ovšem s volným časem není úplně ideální, a tak jsem začal kombinovat sport s dopravou. Chci si jít zaplavat. Tak proč tam jet autem nebo autobusem? Vezmu kolo nebo si tam rovnou doběhnu. To samé s cestou do práce. Do Dukovan to mám 30 km. Autobus tam včetně cesty na zastávku a čekání na něj jede 45 minut. Na kole to zvládnu někdy i za 50 minut. A protože musím ještě zpátky, mám v nohách celkem 60 km, oproti ostatním co pospávají v autobuse. Jenže já jsem hlavně běžec, takže jsem i na této trase nahradil kolo běháním, aspoň tedy tu zpáteční. V šest hodin skončím v práci a přede mnou leží 30 km, které normálním tempem zvládnu za 3 hodiny. A druhý den jsem opět na začátku. A když to vyjde, tak se někdy proběhnu i směrem do práce. Jen za rok 2016 jsem díky tomu měl naběháno o 4650 km více než ti, co jezdí autobusem.
Ostatní sporty
Ačkoli převážně jen běhám, zvládám různé sporty. Zmínil jsem už kolo a plavání. K tomu v létě přibude ještě lezení. No a v zimě nazuji lyže, běžky nebo brusle. Stejně jako u běhu se tedy jedná o individuální vytrvalostní sporty, při kterých nejsem na nikom a ničem závislý.
Den plný sportu
Psal jsem o práci na Dukovanech. Protože pracuji jako hasič na směny, mám více celých volných dnů. Ty se dají ideálně využít na dlouhodobé sportovní aktivity, při kterých se zlepšuje právě vytrvalost. A jak tedy takový můj sportovní den vypadá? Základ je sledovat předpověď počasí. Když vím, že následující den má být pěkně, už večer si připravím, kde a jak bych mohl sportovat. Pak rozhodne ráno. Když je vše ideální, můžu vyrazit. Nejlepší to bude popsat konkrétně. Připravím si potřebné věci na celý den a dám si je do brašny na kolo. Jedu 100 km na Pálavu, kde si kolo u někoho nechám. Převleču se do běžeckého oblečení a zaběhnu si po Pálavských vrších 40 km. Vrátím se ke kolu, opět se převleču a jinou trasou se 100 km vracím domů. Místo Pálavy to můžou být třeba Žďárské vrchy, Česká Kanada, Podyjí nebo jiné lokality.
Sportovní den
Zabere to opravdu hodně času, takže to můžu podnikat pouze v létě, kdy jsou dlouhé dny. Po zbytek roku to řeším jinými způsoby. Buď někam dojedu autem, kde několik hodin běhám a následně se vracím domů nebo využiji veřejnou dopravu, dojedu do jiného města a potom běžím zpátky do Třebíče. Tímto způsobem jsem v roce 2015 odjel do Prahy, ze které jsem následně běžel 200 km zpátky do Třebíče. Na delší běhu už se raději využívám doprovodné vozidlo, abych nemusel všechno vybavení nést v batohu na zádech.
Články, focení a natáčení
V roce 2015 jsem došel do stádia, kdy mě začaly docházet nové cesty, které pro mě byly vždy motivací někam vyrazit. Naštěstí jsem ve stejné době začal při běhu fotit, takže jsem měl znovu důvod se na známá místa vracet. Dokonce se plánování mých tras změnilo tak, že je nepřizpůsobuji běhu, ale abych měl co nejlepší záběry. O rok později jsem k focení přidal i natáčení, takže pokud mám naplánovanou trasu přes zajímavá místa, průběžně natáčím a doma z toho sestříhám video. Následně vše zveřejním s článkem a nasdílím. Fotky i videa pořizuji od konce roku 2016 pomocí profesionálních kompaktů modelové řady Sony Cyber-Shot DSC-RX100. Používám stativ, samospoušť nebo dálkové ovládání. Od roku 2020 se snažím pro lepší stabilizaci obrazu používat i Gimbal.
Příprava na závody
Pokud mám naplánovaný nějaký závod, snažím nějakou dobu před ním svoje tréninky přizpůsobit právě tomu závodu. Většinou se jedná o intervalové běhání známé jako fartlek, kdy střídám rychlé úseky s pomalejšími. Samozřejmě čím více se závod blíží, tím vzdálenosti zkracuji. Málokdy se ale stane, že bych nějaký den vynechal úplně.
Regenerace
Poměrně dost často se mě lidé ptají, kdy odpočívám a jak regeneruji. Na to odpovídám, že při běhu. Dle mých zkušeností je totiž aktivní pohyb nejlepší způsob, jak regenerovat. Zkrátka nemám žádný den, kdy bych lenošil. Když potřebuji odpočívat, zkrátím vzdálenost a zvolním tempo. Nebo zařadím jiný sport. Zatím se mi jako nejlepší regenerační pohyb osvědčila jízda na kole, kde se člověk veze. Vlastně jen sedí na sedle a v případě potřeby trochu točí nohama. Oproti běhu, kde musí nohy nést celou hmotnost člověka, je tedy jízda na odpočinek ideální. Naopak plavání jako regenerační sport moc nedoporučuji. Velice často se mi stává, při silnějším záběru dostávám křeč.
Adrenalin
A když cítím, že život začíná být moc monotónní, vezmu si lano, zajdu na nejbližší most a zvednu si hladinu adrenalinu při skoku z několika desítek metrů a následného volném pádu. Výšky mi opravdu nevadí. Když zrovna neskáču z mostu, můžete mě najít někde na skále, kde se snažím dostat na vrchol. Zjistil jsem, že mám i celkem dobrou rovnováhu, když jsem se naučil chodit po laně, v mém případě po slackline. Stačí, když si najdu dva body i několik desítek metrů od sebe, napnu lajnu a mám na celý den vystaráno. V zimě, když venku zamrzne voda, s kamarády se občas domluvíme, že si do ledu vyřežeme díry, mezi kterými pak plaveme. A protože je nás ve spolku Off-limits.cz dostatek "bláznů", není nouze o další nápady, které společně podnikáme.