Dvořák ŠtěpánUltramaratonec a extrémní sportovec |
||
---|---|---|
Hned na úvod bych chtěl zdůraznit, že se zde neprezentuji jako závodník, kterým se ani necítím být. Například uplavat 42 km přes Slapskou přehradu, ujet na kole 606 km přes Českou republiku, uběhnout v kuse 1035 km přes Slovensko a Česko nebo zvládnout za celý rok naběhat 10250 km opravdu není o závodění. Spíš bych se popsal jako dobrodruh a extrémní vytrvalec, kdy se vlastními silami, hlavně běžecky, pohybuji po světě s foťákem v kapse, překonávám vlastní rekordy i limity, prozkoumávám nová místa a občas se účastním nějakého závodu. Skoro by se mohlo říct, že nejsem ani běžec. Nejde mi totiž o rychlost, ale o to, co nejvíce vidět a zažít. Ačkoli si veškeré sportovní aktivity měřím, nejdůležitější výstup pro mě je trasa na mapě a vzdálenost. Vzhledem k tomu, že se často pohybuji místy, kde ani cesty nejsou a na různých vyhlídkách a zajímavých místech trávím kvůli kochání a pořizování záběrů desítky minut, klesá moje průměrná rychlost k rychlosti chůze. Své cesty dokumentuji a pak je veřejně publikuji ve formě článků, fotek a videí. Abych krásy naší planety ukázal i ostatním a zároveň pomohl při prohlížení map, své fotky nahrávám i na různé mapové a cestovatelské servery jako například Mapy.cz a Earth.Guide. Díky mému častému pohybu v různých lokalitách opravuji i mapové podklady, aby odpovídaly skutečnosti.
Za poslední roky jsem proběhal mnoho koutů naší republiky. Nejvíce to mám ovšem prozkoumané u nás na Vysočině a ve vzdálenosti přibližně do 100 km od Třebíče. Začal jsem tedy na své výběhy zvát kamarády a přátele, abych jim zajímavá místa, o kterých nemají ani tušení, také ukázal. Občas se mi ozve i nějaký běžec, se kterým se osobně neznám, jestli by se nemohl na nějaký výlet připojit. To v žádném případě neodmítám. Spíše naopak. Tímto tedy nabízím komukoli společné běhání na místech, která osobně velmi dobře znám. Celá akce se vždy nese v duchu - nikam nespěchat a co nejvíce vidět i zažít.
Moje hlavní vlastnost je velká vytrvalost. Té jsem dosáhl pravidelným sportováním, kterému věnuji většinu volného času. Snažím se každý den běhat a kdykoli je to možné, všude se dopravuji běhěm nebo na kole. Když je času málo, dám kratší vzdálenost ale s větší intenzitou. Naopak, když nikam nespěchám, využiji toho a v pohodovém tempu vzdálenost výrazně natáhnu. Nejsem žádný profesionální sportovec, abych trénoval podle nějakého plánu. Řídím se podle mého volného času, nálady, chuti a počasí.
Někdy to ovšem s volným časem není úplně ideální, a tak jsem začal kombinovat sport s dopravou. Chci si jít zaplavat. Tak proč tam jet autem nebo autobusem? Vezmu kolo nebo si tam rovnou doběhnu. To samé s cestou do práce. Do Dukovan to mám 30 km. Autobus tam včetně cesty na zastávku a čekání na něj jede 45 minut. Na kole to zvládnu někdy i za 50 minut. A protože musím ještě zpátky, mám v nohách celkem 60 km, oproti ostatním co pospávají v autobuse. Jenže já jsem hlavně běžec, takže jsem i na této trase nahradil kolo běháním, aspoň tedy tu zpáteční. V šest hodin skončím v práci a přede mnou leží 30 km, které normálním tempem zvládnu za 3 hodiny. A druhý den jsem opět na začátku. A když to vyjde, tak se někdy proběhnu i směrem do práce. Jen za rok 2016 jsem díky tomu měl naběháno o 4650 km více než ti, co jezdí autobusem.
Ačkoli převážně jen běhám, zvládám různé sporty. Zmínil jsem už kolo a plavání. K tomu v létě přibude ještě lezení. No a v zimě nazuji lyže, běžky nebo brusle. Stejně jako u běhu se tedy jedná o individuální vytrvalostní sporty, při kterých nejsem na nikom a ničem závislý.
Psal jsem o práci na Dukovanech. Protože pracuji jako hasič na směny, mám více celých volných dnů. Ty se dají ideálně využít na dlouhodobé sportovní aktivity, při kterých se zlepšuje právě vytrvalost. A jak tedy takový můj sportovní den vypadá? Základ je sledovat předpověď počasí. Když vím, že následující den má být pěkně, už večer si připravím, kde a jak bych mohl sportovat. Pak rozhodne ráno. Když je vše ideální, můžu vyrazit. Nejlepší to bude popsat konkrétně. Připravím si potřebné věci na celý den a dám si je do brašny na kolo. Jedu 100 km na Pálavu, kde si kolo u někoho nechám. Převleču se do běžeckého oblečení a zaběhnu si po Pálavských vrších 40 km. Vrátím se ke kolu, opět se převleču a jinou trasou se 100 km vracím domů. Místo Pálavy to můžou být třeba Žďárské vrchy, Česká Kanada, Podyjí nebo jiné lokality.
Zabere to opravdu hodně času, takže to můžu podnikat pouze v létě, kdy jsou dlouhé dny. Po zbytek roku to řeším jinými způsoby. Buď někam dojedu autem, kde několik hodin běhám a následně se vracím domů nebo využiji veřejnou dopravu, dojedu do jiného města a potom běžím zpátky do Třebíče. Tímto způsobem jsem v roce 2015 odjel do Prahy, ze které jsem následně běžel 200 km zpátky do Třebíče. Na delší běhu už se raději využívám doprovodné vozidlo, abych nemusel všechno vybavení nést v batohu na zádech.
V roce 2015 jsem došel do stádia, kdy mě začaly docházet nové cesty, které pro mě byly vždy motivací někam vyrazit. Naštěstí jsem ve stejné době začal při běhu fotit, takže jsem měl znovu důvod se na známá místa vracet. Dokonce se plánování mých tras změnilo tak, že je nepřizpůsobuji běhu, ale abych měl co nejlepší záběry. O rok později jsem k focení přidal i natáčení, takže pokud mám naplánovanou trasu přes zajímavá místa, průběžně natáčím a doma z toho sestříhám video. Následně vše zveřejním i s článkem. Fotky i videa pořizuji od konce roku 2016 pomocí kompaktních fotoaparátů modelové řady Sony Cyber-Shot DSC-RX100. Používám stativ Velbon Cube, samospoušť, bezdrátové ovládání přes mobil nebo dálkové ovládání JJC SR-F2W.
Když jsem začínal běhat ve vzdálenějších lokalitách od Třebíče, kde jsem to ještě neznal, používal jsem k plánování a následné navigaci aplikaci Mapy.cz. Poměrně často se mi pak ale stávalo, že daná místa neodpovídala záznamům v mapě. Naučil jsem se tedy tyto neshody posílat jako opravy, které jsou následně schvalovány a zanášeny do veřejných map. Podobně jsem začal přispívat i svými fotkami na servery Mapy.cz a Earth.Guide, abych ostatním uživatelům umožnil částečně nahlédnout, jak daná oblast vypadá. Této činnosti se věnuji pravidelně již několik let a v mapách jsou tak tisíce mých fotek nebo oprav.
Pokud mám naplánovaný nějaký závod, snažím nějakou dobu před ním svoje tréninky přizpůsobit právě tomu závodu. Většinou se jedná o intervalové běhání známé jako fartlek, kdy střídám rychlé úseky s pomalejšími. Samozřejmě čím více se závod blíží, tím vzdálenosti zkracuji. Málokdy se ale stane, že bych nějaký den vynechal úplně.
Poměrně dost často se mě lidé ptají, kdy odpočívám a jak regeneruji. Na to odpovídám, že při běhu. Dle mých zkušeností je totiž aktivní pohyb nejlepší způsob, jak regenerovat. Zkrátka nemám žádný den, kdy bych lenošil. Když potřebuji odpočívat, zkrátím vzdálenost a zvolním tempo. Nebo zařadím jiný sport. Zatím se mi jako nejlepší regenerační pohyb osvědčila jízda na kole, kde se člověk veze. Vlastně jen sedí na sedle a v případě potřeby trochu točí nohama. Oproti běhu, kde musí nohy nést celou hmotnost člověka, je tedy jízda na odpočinek ideální. Naopak plavání jako regenerační sport moc nedoporučuji. Velice často se mi stává, při silnějším záběru dostávám křeč.
A když cítím, že život začíná být moc monotónní, vezmu si lano, zajdu na nejbližší most a zvednu si hladinu adrenalinu při skoku z několika desítek metrů a následného volném pádu. Výšky mi opravdu nevadí. Když zrovna neskáču z mostu, můžete mě najít někde na skále, kde se snažím dostat na vrchol. Zjistil jsem, že mám i celkem dobrou rovnováhu, když jsem se naučil chodit po laně, v mém případě po slackline. Stačí, když si najdu dva body i několik desítek metrů od sebe, napnu lajnu a mám na celý den vystaráno. V zimě, když venku zamrzne voda, s kamarády se občas domluvíme, že si do ledu vyřežeme díry, mezi kterými pak plaveme. A protože je nás ve spolku Off-limits.cz dostatek "bláznů", není nouze o další nápady, které společně podnikáme.